Bezesná kolej, tikající hodiny
Odejdu z nehlučné místnosti
Bezvětří noc, měsíční světlo taje
Můj přízračný stín do vlažného šera
Noční tanec krvácejícího meče
Připomíná mi, že stále žiju
Spálím svůj strach
Jednou jsem utekl od Boha strachu
A on mě v zoufalství spoutal řetězy
Spal můj děs
přetrhnu řetěz
A běž, dokud znovu neuvidím sluneční světlo
Zvednu tvář a vyběhnu do slunečního světla
Město bez hlasu
Klepání nohou
Pevně zatnu pěsti v kapsách
Daleko v mlze čeká věž
Jako nemilosrdná hrobka, požírající měsíční světlo
Mechanické bludiště, konec neznámý
V zamrzlém čase stojí schodiště
Stíny se plazí po podlaze potřísněné krví
S mečem v ruce se řítím přímo vpřed
Chladný dotek mé třesoucí se zbraně
Zavírám oči, abych slyšela, jak dýcháš
Spal můj děs
Spal můj děs
Spálím svůj strach
Tentokrát popadnu Boha strachu
A hoďte ho do pekelného ohně
Spal můj děs
Pokrčím bolestí rameny a běžím, dokud znovu neuvidím sluneční světlo
Oh, poběžím
Spaluje všechnu lítost a strach
A budu čelit slunci
S hrdostí na živobytí