Blog: Trippin’ na John Wesley Harding

Právě jsme dokončili seznam 30 nejlepších písní Boba Dylana všech dob. V jiném koutě blogové osféry Tony Ling píše a blog o každé písničce Boba Dylana.

Videa od amerického skladatele

bob_dylan_300

Právě jsme dokončili seznam 30 nejlepších písní Boba Dylana všech dob.

význam klubu růžového poníka

V jiném koutě blogové osféry Tony Ling píše a blog o každé písničce Boba Dylana. Pokud jste je ještě nečetli, stojí za to.

A nedávný záznam v písni John Wesley Harding předkládá hypotézu o tom, jaké to muselo být pro posluchače slyšet řídký country tón z roku 1967 John Wesley Harding album poprvé po přehnaném elektrickém excesu v roce 1966 Blondýna na Blondýně .

Jeden čtenář napsal, aby se podělil o svůj jedinečný zážitek. Je to docela divoký příběh:

Craig Kent píše:

Leden sněží v textech

V té době nám s přáteli bylo 17 a jeden bydlel v suterénu domu jeho rodičů. Této noci bylo pět. Všichni jsme si vzali nějaké velmi silné LSD zvané White Lightning, vykouřili trochu drogy a zapálili svíčku, zatímco jsme seděli se zkříženýma nohama na podlaze a sledovali svíčku. Jakmile se kyselina nakopla, pokračovali jsme v rituálu a upustili jsme jehlu na nepřehranou desku. Holý zvuk byl zpočátku otřesný, ale brzy jsme si všichni všimli rytmu, který byl mdlý a hypnotizující. Jeden z mých přátel vzal baterku a začal ji zapínat a vypínat v rytmu rytmu, přičemž Bobův hlas hučel, když nám svítil do očí. Vlastně jsem se poprvé zhypnotizoval pod vlivem LSD a nebylo to úplně příjemné. Bobův hlas zněl až příliš klidně na všechnu tu zradu, o které zpíval: Frankie Lee a Judas Priest mi zlomili srdce a plakal jsem Wicked Messengers a krutí hospodáři mě k čertu vyděsili a já měl pocit, že jsem venku v divočině a slyšel jsem vrčení divoké kočky.

daytona anglický text cris mj

Nevím, jak dlouho jsme já a moji přátelé seděli omámeni po skončení alba. Říct, že mi to vyletělo z hlavy, by bylo slabé slovo. Nebyl jsem schopen si album znovu poslechnout téměř rok, tak jsem se bál, že mě jen jeho uslyšení vtáhne zpět do toho hypnotického víru, ze kterého jsem nemohl uniknout.

Možná jsem si měl nechat poradit, ale čas je velký léčitel. V současnosti je to jedno z mých nejoblíbenějších Dylanových alb přímo tam v kravatě od krku ke krku s asi 20 dalšími.

Máte nějaké podobné příběhy?