„Bachata en Fukuoka“ od Juana Luise Guerry je píseň, která krásně spojuje kulturní prvky a univerzální téma lásky. Texty vyprávějí příběh člověka, který cestuje napříč světem, z Paříže do Ruska a nakonec do japonské Fukuoky, a přitom si v srdci nese rytmus bachaty. Protagonista písně vyjadřuje hluboké spojení s někým výjimečným, sdílí okamžiky radosti a touhy prostřednictvím tance a hudby bachaty, žánru, který pochází z Dominikánské republiky a je známý svými romantickými a rytmickými kvalitami.
Vyprávění písně je poetickou cestou, kdy se ráno vypráví o přístupu snílka a víře, že trpělivost nakonec povede ke splnění tužeb. Zmínka o cestě „devět hodin do Paříže“ a přechodu „Ruska s mezipřistáním v ústech“ naznačuje hlubokou touhu a lásku, která nezná hranic. Texty také obsahují japonské fráze jako „arigato gozaimasu“ (velmi děkuji) a „sayonara“ (sbohem), které dodávají příběhu autentický nádech a odrážejí splynutí kultur.
'Bachata en Fukuoka' není jen milostná píseň; je to oslava kulturní výměny a síly hudby spojovat lidi na dálku. Rytmus bachata slouží jako metafora pro tlukot srdce vztahu a touha sdílet tanec ve Fukuoce symbolizuje intimní spojení mezi milenci. Obrazy pláží, racků a oblohy namalované na plátně v písně navozují pocit míru a spokojenosti a zachycují podstatu lásky, která je uzemňující i osvobozující.