Píseň AJR '2085' se ponoří do introspektivní cesty reflektování vlastních životních voleb, plynutí času a hledání identity. Texty naznačují, že se člověk dívá zpět z budoucnosti a uvažuje o tom, co by udělal jinak, kdyby věděl, že jeho čas je omezený. Píseň začíná hypotetickým scénářem smrti ve 40, což vede vypravěče ke zpochybňování hodnoty jejich minulých činů, jako je psaní písní místo toho, aby ‚dospěli‘. To udává tón pro píseň, která je zároveň nářkem nad ztraceným časem a kritikou tlaku na dosažení a produktivitu.
Refrén „Je rok 2085 a my jsme staří jako hovno“ staví vedle sebe ležérní, téměř lhostejný postoj („Cokoliv“) s hlubokým uvědoměním, že život je pomíjivý. Vyprávění písně pokračuje tématem lítosti, když zpěvák reflektuje promarněné příležitosti a snahu být oblíbený, což ironicky vedlo k většímu odporu. Opakovaná rada „prozatím tvrdě pracujte“ kontrastuje s pozdější radou, abyste se tolik nesnažili, zdůrazňující protichůdné zprávy, které společnost často vysílá o úspěchu a úsilí.
Ke konci písně se text posouvá k osobnějšímu boji s identitou. Zpěvák si přeje být sám sebou, ať už je to kdokoli, a uznává, že na to všechno může být pozdě. Píseň uzavírá pocit naléhavosti („Musíš se zlepšit, jsi vše, co mám“), zdůrazňující důležitost sebezdokonalování a maximálního využití času, který máme. „2085“ je dojemnou připomínkou toho, že i když nemůžeme změnit minulost, můžeme se snažit porozumět sami sobě a žít autenticky v přítomnosti.