Píseň Synestia 'Winter (feat. Disembodied Tyrant)' vykresluje mrazivý a apokalyptický obraz světa pohlceného věčným chladem. Texty popisují pustou krajinu, kde je Země pokryta bledou bílou plachtou, která symbolizuje sníh a led. Tento obraz připravuje půdu pro vyprávění o ničení a znovuzrození, kde pod dusivým sněhem leží pozůstatky velké války. Tupé meče a otlučené štíty zvěčněné v krvi naznačují historii násilí a konfliktů, nyní zmrazených v čase.
Píseň se noří hlouběji do tématu smrti a rozkladu, s živými popisy karmínového sněžení a polí mrtvol. Chlad je vykreslen jako předzvěst zkázy, přinášející konec veškerému životu a dokonce i samotným bohům. Tato věčná zima není jen roční období, ale přírodní síla, která otravuje a uhasí veškerý odpor. Texty evokují pocit nevyhnutelnosti, protože vřelé volání zániku vábí živé k jejich konci. Obrazy vzájemně zaručené zkázy a hnilobný pach smrti přetrvávající ve vzduchu dále zdůrazňují konečnost tohoto apokalyptického scénáře.
Jak píseň postupuje, je jasné, že tato zima je transformační silou, která křtí a přepisuje svět. Sluneční světlo je pohlceno popelavými mraky a začíná věk, který ukončí veškeré utrpení. Starověcí bohové jsou sesazeni z trůnu, jejich kosti a duše zabírá zima. Texty naznačují cyklickou povahu destrukce a znovuzrození, kdy svět musí být pohlcen ledem, aby se znovu zrodil. Opakované odkazy na karmínové sněžení a dusivá pole mrtvol posilují myšlenku, že letošní zima je ničitel i stvořitel, přinášející konec starého světa a dláždící cestu pro nový.