Hozierův „Wildflower and Barley“ s Allison Russell je dojemnou úvahou o plynutí času, cyklické povaze života a hledání účelu. Píseň staví vedle sebe živost jara s tématy odloučení a smrtelnosti. Opakující se obrazy „květin a ječmene“ symbolizují přirozený růst a zemědělský cyklus, který zase odráží lidský život a zkušenosti.
Texty oscilují mezi venkovským a městským prostředím, což naznačuje univerzální význam diskutovaných témat. Fráze jako „Cítím léto na jeho dechu“ a „tráva pláče, aby byla zahřívána těly“ evokují smyslové zážitky, které spojují posluchače s obnovou země. Tato obnova je však v kontrastu s „odchodem a smrtí“, což zdůrazňuje pomíjivost života. Zmínka o „léčitelích“ a „kopácích“ naznačuje, že komunita pracuje na uzdravení a růstu, přesto zpěvákovo přiznání, že se cítí „užitečný jako špína“, odhaluje osobní boj o nalezení smyslu a účelu.
Struktura písně s refrénem o závazku „být pohřben v činy“ a „pohřben ve slovech“ naznačuje předsevzetí být proaktivní, zanechat stopu, ať už prostřednictvím činů nebo jazyka. Tento závazek je uznáním nevyhnutelnosti smrti, ale také deklarací touhy pozitivně přispět světu. 'Wildflower and Barley' je kontemplativní kus, který vybízí posluchače, aby se zamysleli nad svými vlastními životy, dopadem, který si přejí udělat, a odkazem, který doufají, že po sobě zanechají.