'The Water Is Fine' od Chloe Ament je strašidelně krásná píseň, která zkoumá témata lásky, závazku a nevyhnutelného prolínání života a přírody. Text vykresluje obraz dvou milenců na pokraji celoživotního závazku, symbolizovaného spojením jejich rukou, pravděpodobně v manželství. Obraznost pobřeží a akt plavání představují ponor do neznámých hlubin lásky a společného života.
Opakovaný refrén „Hlta naší svatební postele, oblázky, kam složíš hlavu“ naznačuje spojení mezi přírodním světem a intimním, osobním prostorem milenců. Voda, často metafora emocí a podvědomí, je lákavá i nebezpečná, protože žena plave hlouběji navzdory mužovým prosbám. To by mohlo symbolizovat složitost a rizika spojená s otevřením se lásce. Fráze „Láska pojď dál, voda je v pořádku“ slouží jako pozvánka k plnému přijetí lásky, navzdory jejímu potenciálu nás přemoci a změnit.
Píseň se také ponoří do myšlenky rodinných pout a identity s řádky „Krev je hustší než voda“ a „Jsem dcera řeky“. Tyto texty naznačují silný pocit sounáležitosti a původu, ale také uznání, že láska může být stejně silná a zásadní jako tyto pokrevní svazky. Zmínka o měsíci, známém pro svůj vliv na příliv a odliv a emoce, naznačuje vnější síly, které ovlivňují naše vztahy a vnitřní životy. Celkově je 'The Water Is Fine' poetickým zkoumáním transformační síly lásky a hlubokých spojení, které vytváříme mezi sebou navzájem a s přírodním světem.