WILLOWův „příznak života“ je hlubokým zkoumáním sebeobjevování a dichotomie mezi povrchními a hlubokými aspekty existence. Texty naznačují cestu odlupování vrstev vlastní identity k odhalení pravého já, podobného hadovi, který svléká kůži. Tato metafora naznačuje proměnu nebo znovuzrození, téma, které rezonuje celou písní. WILLOW zpochybňuje podstatu svého bytí a povahu reality a naznačuje, že to, co často vnímáme, je pouze příběh, který si vyprávíme, a že je třeba najít hlubší pravdu.
Sbor písně zavádí pojem „krása jako symptom života“, který lze interpretovat jako myšlenku, že krása je přirozenou, neodmyslitelnou součástí existence, často přehlíženou uprostřed chaosu života. Opakování „musím se rozhodnout“ zdůrazňuje důležitost vědomé volby v tom, na co se soustředíme – zda přebývat u „nižších věcí“ nebo hledat krásu, kterou život nabízí. Píseň se také dotýká lidské tendence čekat, až bolest vyvolá změnu, což naznačuje potřebu aktivně hledat růst a uzdravení.
Obraz želvy, která si razí cestu do oceánu, navzdory hrozbě predátorů, symbolizuje nebezpečnou cestu životem a vrozenou touhu přežít a dosáhnout cíle. Texty WILLOW zvou posluchače k zamyšlení nad křehkostí života a nad důležitostí pochopení a přijetí jeho složitosti. Píseň je výzvou k rozpoznání krásy v životě, i když je zatemněna utrpením, a k vědomým rozhodnutím, jak vnímat svět kolem nás a reagovat na něj.