„Sněžný anděl“ Reneé Rapp je působivým průzkumem osobního boje a odolnosti, zabalený do metafory snášení kruté zimy. Píseň začíná pocitem sdíleného utrpení, což naznačuje, že bolest, kterou všichni snášíme, má univerzální aspekt. Snímky „bílého venku, ale červeného pod ním“ vykreslují obraz člověka, který je navenek vyrovnaný, ale vnitřně zápasí s intenzivními emocemi.
Opakovaná zmínka o tom, že „špička mého nosu“ je „hořící“ i „ledová“, vystihuje paradoxní povahu zpěvákových pocitů. Je to fyzický projev otupělosti, která přichází s přemožením životními výzvami, přesto je tu stále palčivá touha je překonat. Sbor svým odhodláním ‚přečkat zimu‘, i kdyby to mělo být osudné, vypovídá o odhodlání přežít metaforický chlad životních útrap. Dělat si „anděla ve sněhu“, dokud se člověk necítí být „hodný“, naznačuje snahu o sebezdokonalení nebo vykoupení, a to i za velkou osobní cenu.
Most písně představuje vyprávění o zlomeném srdci a snadném obviňování druhých z naší bolesti. Dotýká se také tématu lítosti a cyklického charakteru závislosti, kdy se z věcí, které jsme kdysi milovali, stávají věci, které nenávidíme. Píseň končí nevyřešeným napětím, které odráží pokračující boj o nalezení hodnoty a míru. Texty rezonují s každým, kdo čelil nepřízni osudu a snažil se v sobě najít sílu, aby se prosadil.