Přemýšleli jste někdy o tom, že byste si chtěli vzít život?
Možná sis představoval sám sebe na vlastním pohřbu
Jako duch, který se dívá shora
Konečně vidět, jestli jsi byl pro někoho výjimečný
Řekl jsem to v minulosti, pesimismus je návykový
Lidé frkají řádky, já je píšu
Deprese přichází a odchází, jako mořské vlny
Chci se jen ponořit do vody a začít dýchat
Neváhejte, plujte s přílivem
Žádné rvačky, žádné rýmované pocity
Slzy se mi lepily do dopisů jako jehly
Budou mé písně plakat, když je nikdo neposlouchá?
Proč ostatní vždy museli jít první?
Miluji tě příliš mnoho a málo miluji sebe
Opakují mi: Tvé spisy mě zachránily před smrtí!
Ale mám otázku, řekni mi: Kdo mě zachrání?
Mluví s vámi o dekonstrukci sebe sama, ale ne o tom, co dělat
Když se zhroutíte z odstranění špatného kusu
Už nevím, co si mám říct, jsem zahnaná do kouta
Mezi zdí a já držím meč
A možná mi to nikdy neodpustíš
Není horšího roubíku než ten, který si člověk ukládá
Jsem blázen v tomto životě, jehož jsme otroky
Se ztraceným pohledem a smíšenými pocity
Chůze bez cíle a setrvačností
Potácet se světem jako zvíře
Ať člověk chce, jak chce, kolo se nikdy nezastaví.
Pokud je naděje to poslední, co má být ztraceno, co mi zbývá?
Nechat uběhnout vteřiny?
Čas je učitel, který zabíjí všechny své studenty
Zachránila tě má slova? Pomohli vám pokračovat?
Teď jsem ten, kdo se ptá, řekni mi: Kdo mě zachrání?
Postupem času jsem se naučil pustit ruku
Protože nemůžete zachránit někoho, kdo nechce být spasen.
Co když je mi souzeno žít v temnotě?
Protože chaos je můj způsob, jak porozumět svobodě
Už mě unavuje rozumět, ale nepochopit
Byť jen pytel, do kterého se hází kameny
Že naše lidskost je ztracena kvůli smutnému pódiu
Ta láska bolí víc než nenávist
Nikdy nebyla slova, která by vyjádřila to, co cítím
Ani větry, které by je odtud odnesly pryč
Řekli mi: Půjdeš do pekla, když se nepřiznáš
Pozdě jsem si uvědomil, že už to mám v hlavě
Vždy chceme začít od nuly
Ale neuvědomujeme si, že rovnice byla vždy stejná
A znovu, začít znovu
Ale nenašli jsme odpověď a řešení už možná neexistuje.
Cítím se jako vizionář obklopený slepými lidmi
Cítím se jako jeviště bez herců, kteří by interpretovali
Ani nevím, kdo píše: Důvod nebo srdce?
Už nevím, co nás definuje: Záměr nebo volba?
Ta nekonečná smyčka, les nesčetných cest
Neztratíte mýtus, pokud nevěříte legendě
Pomohla ti má slova nepadnout do propasti?
Ptám se ještě jednou, řekni mi: Kdo mě zachrání před sebou samým?