Zapomenutí

Pýcha na sebe byla něco, o čem jsem přísahal, že nikdy nezemřu
Získat respekt znamená vzdát se minulého života
Iluze vytvořená mou arogancí
Chránil mě před špatností, kterou jsem si nedokázal přiznat

Teď jsem ležel na prašné podlaze
Nyní s vědomím, že lítost by neměla být ignorována
Zbylo to na zmar, teď vidím, jak ses musel cítit
Když se svět začal měnit a já ho následoval



Záplavy vzpomínek mě utopí v propasti
Strop mizí, prázdný prostor, visící sotva z útesu
To je tisíce stop vysoké
A teď padám
Teď padám
Do zapomnění

Přistáváme zpět na začátku našeho nejlepšího věku
Vybudovali jsme sebe a své království v letním slunci
Jednu cihlu po druhé



Teď jsou ty zdi jen trosky a prach
To, co bylo kdysi naším stříbrem, se změnilo v rez
V těch dnech, kdy jsme spolu bojovali s našimi démony
Kdybychom začali znovu, to by mě zajímalo



Sestupoval bych tmou
Přes oheň, déšť a mlhu?
Že by mě vzduch nezachytil tak, jak se mi to nepodařilo
Chytit tě?
Spadli bychom
Padlý
Do zapomnění?

Sám v této prázdné místnosti
Všechno, co teď slyším, je
Atmosféra naší vybledlé melodie
Jak je ode mě křehké se tak snadno zlomit
Strach se teď ujal vedení
Pořád padám

Oh, oh
Padající
Upadnutí do zapomnění
Do zapomnění