Píseň Lukea Chianga „Never Tell“ se ponoří do složitých emocí lásky, osamělosti a tichých bitev, kterým často čelíme. Texty vykreslují živý obraz někoho, kdo se potýká s pocity izolace a zoufalou potřebou spojení. Opakovaná fráze „Potřebuji tě jako vodu, lásko“, podtrhuje základní povahu tohoto spojení a přirovnává ho k základní lidské nutnosti. Tato metafora zdůrazňuje hloubku touhy mluvčího a zásadní roli, kterou v jejich životě hraje láska.
Píseň se dotýká i tématu trpělivosti a naděje, že vše nakonec dá smysl. Je tu však hmatatelný pocit boje, když mluvčí přiznává, že se cítí sám a ztrácí kontrolu. Řádek „Nic naučené není bezbolestné“ naznačuje, že řečník prochází obdobím růstu a sebeobjevování, i když bolestným. Zmínka o chybějících přátelích a pocit vzdálenosti ještě více zdůrazňují pocit izolace mluvčího a emocionální daň, kterou si to od nich vybírá.
V refrénu prosba o „důvod nebo znamení shůry“ naznačuje hledání smyslu a ujištění uprostřed zmatku. Opakované výzvy „uvidíš mě, zachraň mě hned“ a „uzdrav mě, teď mě drž“ jsou volání o pomoc a útěchu, které odhalují zranitelnost mluvčího. Emocionální intenzita písně je umocněna obrazem „vykrvácení“, symbolizujícím hluboké emocionální zranění, které mluvčí zažívá. Prostřednictvím filmu Nikdy neříkej Luke Chiang zachycuje syrové a často nevyřčené zápasy lásky, osamělosti a lidské potřeby spojení a porozumění.