V muzikálu „Chicago“ píseň „Mr. Celofán' je dojemné vyjádření neviditelnosti a zanedbávání. Text zpívaný postavou Amose Harta se ponoří do jeho pocitů, že je přehlížen a nedoceněn. Amos je prostý, nenáročný muž, který je často zastíněn okázalejšími a dramatičtějšími postavami kolem něj. Metafora „celofánu“ – průhledného materiálu – výstižně vystihuje jeho pocit, že je okolím viděn a ignorován.
Píseň začíná živými představami o tom, jak nápadný může být někdo, když udělá scénu, ať už křičí v davu nebo způsobí rozruch v kině. Tyto scénáře ostře kontrastují s Amosovou vlastní zkušeností, kdy se i přes fyzickou přítomnost cítí neviditelný. Opakování fráze 'Mister Cellophane' podtrhuje jeho frustraci a rezignaci na svůj osud. Naříká nad tím, že se lidé dokážou ‚podívat přímo skrz něj‘ a ‚jít kolem něj‘, aniž by uznali jeho existenci.
Amosovy pocity neviditelnosti jsou dále zdůrazněny prostřednictvím souvisejících analogií. Přirovnává se ke kočce, která by si jistě všimla svého majitele, nebo manželovi, který by si jistě všiml svého sedmiletého partnera. Tato srovnání zdůrazňují, že být ignorován není záležitostí fyzické přítomnosti, ale emocionálního a sociálního významu. Ámosův nářek je univerzální volání po uznání a potvrzení, něco, co rezonuje s každým, kdo se někdy cítil přehlížen nebo podceňován.
‚Chicago‘ je známé satirickým pohledem na zločin a celebrity, ale ‚Mr. Celofán nabízí okamžik opravdového patosu. Připomíná publiku, že za leskem a glamourem se skrývají jedinci jako Amos, kteří bojují s pocity bezvýznamnosti. Píseň slouží jako silný komentář k lidské potřebě uznání a bolesti z neviditelnosti ve světě, který často oceňuje styl než podstatu.