Laufeyho píseň „Lovesick“ je dojemným zobrazením intenzivních emocí spojených s neopětovanou láskou a touhou po spojení, které se vytratilo. Texty vykreslují živý obraz umělcova okolí a vnitřního stavu pomocí smyslových detailů, jako je vrzání podlahových prken a ticho samoty, k vyjádření pocitu prázdnoty a touhy po přítomnosti milované osoby. Píseň zachycuje podstatu krátkého, ale působivého romantického setkání, které ve vypravěči zanechalo trvalý dojem.
Obraz „zlatých paprsků“ na kůži a vlasech „chycených ve větru“ vyvolává pocit nostalgie na okamžik, který byl krásný i pomíjivý. „Melancholický hymnus“ zpívaný sborem podtrhuje hořkosladkou povahu vzpomínky a naznačuje mix krásy a smutku. Opakování věty ‚Bože, jsem tak zamilovaný‘ zdůrazňuje hloubku vypravěčových pocitů a bezmoc, kterou prožívá tváří v tvář lásce, kterou nelze naplnit ani opětovat.
Laufeyho hudební styl, často charakterizovaný směsí jazzových a moderních popových vlivů, dodává skladbě vrstvu složitosti. Melodie a aranžmá doplňují texty a vytvářejí atmosféru, která je zasněná i strašidelná. Samotné použití termínu „milující“ je silnou metaforou pro fyzické a emocionální symptomy, které mohou doprovázet intenzivní romantickou touhu, zdůrazňující transformační a někdy bolestivý dopad, který může mít láska na jednotlivce.