Dojící královna

Chodit po ulicích z vrcholu svých chůd
Než mě vystopují, přehlédnu město

Ale jsem malý, suchý a tak hořlavý

Když přijde večer, už mě čepele neděsí
Ztuhlý jako biskupové rozbíjející vnitřek

Svět kolem mě chrlí své neřesti
A jako správná dojná královna to vyplivnu
Jejich přemíra vzteku

Ale jsem malý, suchý a tak hořlavý

Když se zašpiním
Umírá jeden sen za druhým
Všechny tyhle černé tváře mě nikam nedostanou
Vše nabízím a vše se otevírá, násilně
Když se prohnu v zádech, všechno si vynutí a sklouzne pryč