Kulikitaka od Toña Rosaria je živoucí oslavou dominikánské identity a radostného ducha její hudby. Píseň začíná prohlášením o hrdosti na umělcovy dominikánské kořeny, zdůrazňující silnou vazbu k jeho vlasti a jejímu kulturnímu dědictví. Texty vyjadřují hluboké uznání kráse a milosti Dominikánské republiky, která je vnímána jako dar od Boha. Tato vernisáž připravuje půdu pro píseň, která není jen o rytmu a tanci, ale také o národní hrdosti a důležitosti připomínat si svůj původ.
Většinu písně tvoří chytlavé, nesmyslné fráze jako „Kulikitakatí, kulikitakatá“ a „Sakalakatikitakatiki“, které jsou navrženy tak, aby byly hravé a poutavé. Tyto fráze nemají přímý překlad, ale mají evokovat nakažlivé rytmy merengue a dalších karibských hudebních stylů. Opakování těchto zvuků vytváří neodolatelnou touhu tančit, což je klíčovým prvkem mnoha dominikánských společenských setkání. Slova 'machúcalo' a 'ta' cruzao'' jsou hovorové výrazy, které lze interpretovat jako 'rozdrť to' nebo 'dostaň se do toho' a vybízejí posluchače, aby se ponořili do hudby a tančili s opuštěností.
Jednoduchost textu písně je zastíněna jejím energickým rytmem a kulturním významem, který nese. 'Kulikitaka' není jen píseň; je to reprezentace dominikánské kultury, výzva k oslavě života s nadšením a připomínka úcty k vlastnímu dědictví. Toño Rosario, známý svými merengue hity, úspěšně vytváří skladbu, která rezonuje s lidmi všech věkových kategorií a zve je, aby se připojili ke společnému vyjádření radosti a kulturní hrdosti.