Zdá se, že píseň „Hey Kids“ od Moliny v sobě skrývá pocit únavy a deziluze, který může převládat mezi mládeží. Opakovaný pozdrav „Hej děti“, po kterém následuje fráze „Do prachu společně“, naznačuje společnou zkušenost blednutí nebo rozpadu, možná naznačující ztrátu nevinnosti nebo krutou realitu, s níž se mladí lidé setkávají, když stárnou. Obrazy „Víčka / Těžká jako kůže“ evokují pocit vyčerpání a boj zůstat vzhůru nebo při vědomí, což by se dalo doslova i metaforicky interpretovat jako komentář ke společenským tlakům nebo drtivé povaze moderního života.
Text „Načechrané dny a noci / Vypadat jasně, ale nikdy nerozpoznán“ by mohl odrážet prchavou a povrchní povahu současných zážitků, kdy okamžiky, které se zdají být významné, jsou často rychle zapomenuty nebo nepochopeny. Zmínka o tom, že se „manická řeč“ změní na „zákeřnou“, by mohla být kritikou toho, jak se komunikace stala zkreslenou nebo škodlivou, možná v kontextu sociálních médií nebo frenetického tempa zpráv a informací. Atmosféru písně dále ztmavuje linka „Out on this plastic beach / Turning obsidian“, která by mohla symbolizovat falešné nebo umělé prostředí, které je čím dál temnější nebo zkažené.
Celkově se zdá, že Molinino „Hey Kids“ je komentářem ke kolektivní zkušenosti dnešní mládeže, která čelí světu, který je fyzicky i emocionálně náročný. Hypnotické opakování písně a strašidelný text vykreslují obraz generace, která je současně propojena i izolovaná, obtěžkána tíhou svých ‚těžkých víček‘ a vědomím, že se společně ‚v prach‘ mění. Je to výzva k uznání sdílených bojů a možná připomínka, abychom uprostřed toho všeho našli solidaritu.