ATEEZ's 'HALAZIA' je píseň, která jako by se nořila do témat existenciálního hledání a touhy po pocitu živosti ve světě, který je čím dál otupělejší a znecitlivělý. Texty vyjadřují touhu po obnovení vášně, svobody a schopnosti naplno prožívat život. Opakované výzvy „halazia“ naznačují prosbu o nějakou formu spásy nebo probuzení, možná metaforickou entitu nebo stav, který může oživit otupělé smysly hlavního hrdiny.
Píseň se dotýká boje cítit se naživu ('
살아있다는 게 뭔지 느낄 수 없어'), což naznačuje odpojení od vibrace života. To by mohl být komentář k tomu, jak moderní společnost často vede k pocitu odpoutanosti a ztrátě emocionální hloubky. Texty také odrážejí touhu zažít skutečné emoce, jako je láska ('듣고 싶어 난
사랑의 숨소리를') a výzva k osvobození se od omezení, která svazují ducha („묶여 버린 자유 속에“). Zmínka o „malém modrém ptáčku“, který ztratil hlas, by mohla symbolizovat potlačení vlastního já nebo hlasu v konformní společnosti.
Introspektivní otázky písně („Kdo jsi?“) naznačují hledání identity uprostřed chaosu doby („시대와 미래 사이에 난 어디에 있을까?“). Zdá se, že ATEEZ řeší vnitřní konflikt hledání svého místa ve světě a zároveň zůstává věrný sám sobě. Výzva „nádech jako dech“ a „tanec jako tanec“ je metaforou autenticity a touhy žít život s opravdovým výrazem a pocity. 'HALAZIA' se nakonec zdá být mocným výkřikem po probuzení a znovuzískání podstaty života v chladném a lhostejném světě.