Na cestě, na okraji Boha, už ji nehledám
Myslel jsem na ni jen hodinu, víš?
Přísahám, že už ne
a mé ticho utichne.
Ztracen v mlze nezralého podzimu
Viděl jsem ji
ale vím jen já
jak moc jsem se tě vzdal
a víš, že jsem tomu stále věřil
Ne, ráj je ztracen v tomto světě (víš, je to daleko, teď na okraji)
zdá se to nedosažitelné, ale když budete valit oči, je to tak
jen jedno metro
s touhou uniknout a jít
Objetí a sami, vězni vzdálených rozptýlení
a přesto stále
v objetí a sám, úsměv, který jsem vycítil,
Nechtěl jsem, nerozuměl jsem tomu
máš pravdu máš pravdu máš pravdu máš pravdu ty
máš pravdu máš pravdu máš pravdu máš pravdu ty...uh uh uh uh
Večerní tráva není nikdy upřímná, protože je tma
otevře oči do slunce, směje se a pak se pohne, protože je den.
Jdi, odtud kvetou zimní louky
(víš, že je to daleko, teď na hranicích)
bezpochyby neporazitelný a v lesích
a v křoví tě neztratím
a touha uniknout a jít
V objetí a sám