Píseň Lukea Hemmingsa „Garden Life“ se ponoří do složitých emocí závislosti, ztráty a introspekce, zabalená do metaforické krajiny. Text se otevírá ostrým kontrastem mezi mluvčím a subjektem, připodobňovaným k polštáři v temné místnosti, což naznačuje vztah, kde jeden poskytuje pohodlí a druhý zahalující šero. To udává tón vyprávění, které zkoumá hluboké emocionální otisky zanechané intimními vztahy.
Opakující se obrazy zahrady a smuteční vrby symbolizují růst a smutek. Smuteční vrba, často spojovaná se smutkem, představuje téma písně, zatímco mluvčí se přirovnává k alkoholu, což naznačuje toxický, ale svůdný vliv, který prostupuje život subjektu. Tato metafora se vztahuje i na účinky alkoholu, který může uklidňovat i ničit, což odráží dvojí povahu jejich vztahu. Otázka 'Co přijde po mně?' opakující se v celé písni, podtrhuje strašidelnou nejistotu ohledně budoucnosti a důsledků jejich propletených životů.
Píseň se také dotýká širších témat existenciální úzkosti a hledání smyslu, jak je vidět v řádcích jako „Vypnout večerní zprávy“ a „Vlak odjíždí/nebude na tebe čekat“. Tyto texty naznačují touhu uniknout z drtivé reality světa a dojemné uznání neúnavného životního pochodu vpřed. Hemmings používá osobní vyprávění k zamyšlení nad širšími lidskými podmínkami, díky čemuž je „Garden Life“ reflektivním dílem o dopadech našich nejbližších vztahů a nevyhnutelných změnách, kterými procházejí.