Opouštím místnost
odpočívat
z prázdnoty
a neustlaná postel
vašeho parfému.
Konečně na ulici
najednou se ztrácím
mezi lidmi
vycházející z kina
a objevíš se
jako stín
každou ulici, kterou přejdu,
každá tvář beze jména,
každý kout, který schováváš,
každou noc, která padne,
každý den, který se zlomí,
Vždy tě nosím
na hraně,
na hraně,
s nehybnými rty
na hraně.
Už nevydržím
paměť
té noci
za úplňku,
ztracený ve tvém náručí.
vcházím do baru,
chci se otupit,
někdo se mnou mluví
a nemůžu si pomoct
ale objevíš se
jako stín
každou větu, kterou slyším,
každou lež, kterou řeknu,
každé slovo tě zmiňuje,
každou noc, která padne,
každý den, který se zlomí,
Vždy tě nosím
na hraně,
na hraně,
s nehybnými rty
na hraně,
stále v mé duši
na vaší kůži.