Sleep Token 'Euclid' je strašidelný průzkum vnitřního neklidu, paměti a transformace. Píseň začíná prosbou o krátkou pauzu, protože vypravěč popisuje pocit, jako by „hoří hustý dehet uvnitř“. Tato živá metafora udává tón emocionální váze nesené v celé písni. Zmínka o „šklebícím se duchovi na chodbě“ a „těžké hlavě, která se nepřestane otáčet“ naznačuje strašidelnou přítomnost minulých zážitků nebo lítosti, kterým vypravěč nemůže uniknout. Snímky „otevřené dálnice“ a „pásu na obloze při západu slunce“ navozují pocit cesty a přechodu, což naznačuje touhu po jasnosti a uzavření.
Sbor odhaluje hlubší vrstvu vypravěčova boje, když zápasí se životem, který se cítí jako „dráty“ a minulostí, která se tyčí na „prázdném stropě“. Řádek „Přesto obráceně jsi celá moje symetrie“ představuje myšlenku významného druhého, který představuje rovnováhu a stabilitu. Tato osoba je popsána jako „paralela“, na kterou by vypravěč „položil svůj život“, což naznačuje hluboké spojení. Vypravěč však také uznává možnost, že „křídla“ této osoby nenajdou „nebe“ a přísahá, že je svrhne „jako dávné minulosti“, což naznačuje ochotu obětovat se pro svého milovaného.
Most a závěrečné sloky písně se ponoří do témat paměti a změn. Vypravěč vzpomíná na „podzimní listí“ a „starobylé baldachýny“, pod kterými ležely, symbolizující čas nevinnosti a míru. Noc však nyní „patří vám“, což naznačuje posun ve vlastnictví těchto vzpomínek a zážitků. Vypravěč si uvědomuje potřebu stát se „někým novým“, což znamená transformaci nebo znovuzrození. Závěrečné řádky „Bílo vašich očí zčernají ve slabém světle“ a „nekonečně se zamotáváme jako propletení milenci“ navozují pocit definitivnosti a přijetí konce vztahu. Opakovaná prosba o „noc“ podtrhuje touhu po posledním okamžiku spojení, než se pustíte.