[verš 1]
Kdo to mluví v knihovně?
Kdo to mluví v mé knihovně?
jsi to ty? Ne, nevyhodím tě
Protože čím by to bylo bez mé múzy
Nic zvláštního, každou knihu jsem napsal
Na některé nejsem příliš hrdý, na některé bych si přál, abych mohl spálit
Napsal jsem tolik stránek, kéž bych je mohl zrevidovat
Ale není tam žádné mazání a nejlepší rada, kterou jsem dostal
Psal dál a žij dál a miluj
[Háček]
A když inkoust zaschne a stránky se změní v prach
Tak se obrátíme v prach, tak budeme prach, prach
[verš 2]
Kdo se to směje v mé knihovně?
Kdo se to směje v mé knihovně?
jsi to ty? Ne, nevyhodím tě
Co by to bylo za místo bez tvého úsměvu
Nic zvláštního, zamiloval jsem se do tebe děvče
Pustíte se dovnitř bez ohledu na soukromí
Řekl jsi, že toho mám na mysli příliš
Pak jsi vytrhl stránku a zapálil to svinstvo
Přestal jsem psát, dál jsem žil, pořád jsem miloval
[Háček]
A když inkoust zaschne a stránky se změní v prach
Tak se obrátíme v prach, tak budeme prach, prach