Dial Drunk (Remix) Noaha Kahana s Post Malonem je syrovým a emocionálním zkoumáním lítosti, osamělosti a destruktivního chování, které často doprovází žal. Text písně vykresluje živý obraz muže, který se snaží vyrovnat s následky nevydařeného vztahu a uchyluje se k alkoholu jako k úniku. Opakující se téma volání ex v opilosti zdůrazňuje neschopnost hlavního hrdiny jít dál, navzdory slibům, že zapomene. Déšť a oznamovací tón slouží jako metafory jeho izolace a marnosti jeho činů.
Píseň se noří do sebedestruktivních sklonů hlavního hrdiny, když reflektuje stud a lítost svých minulých činů. Řádky „Nejsem hrdý na všechny ty údery, které jsem hodil / Ve jménu někoho, koho už neznám“ naznačují historii násilí a zavádějící loajality a dále zdůrazňují jeho vnitřní zmatek. Obrazy semaforů a vysílačky přispívají k pocitu bezcílnosti a odpojení, když proplouvá životem v opileckém oparu. Zmínka o tom, že jako nouzový kontakt uvedl jméno své bývalé, jen aby se setkala s mlčením, podtrhuje hloubku jeho zoufalství a konečnost jejich odloučení.
Spolupráce s Post Malonem dodává písni další vrstvu hloubky, protože jeho verš líčí podobnou zkušenost se zatčením a přemítáním o minulých chybách. Sdílené vyprávění o tom, jak se zamilovali na zadním sedadle policejního auta, a marné pokusy vystřízlivět a uvolnit pouta zvýrazňují cyklickou povahu jejich bojů. Opakovaná prosba o povolení telefonovat i přes zjevné sebedestruktivní chování podtrhuje zoufalství a touhu po spojení, které písní prostupuje. Nakonec je „Dial Drunk (Remix)“ působivým a silným zobrazením bolesti a lítosti, které často doprovázejí zlomené srdce, a délky, do které lidé zajdou, aby otupěli své utrpení.