Píseň Glass Animals 'Creatures in Heaven' je dojemnou úvahou o minulé lásce a hořkosladké povaze vzpomínek. Texty vyjadřují nostalgii po časech, kdy láska byla čistá a nezatížená, a přirovnávají tuto zkušenost ke „stvořením v nebi“. Opakovaná fráze „tři ráno“ vytváří scénu intimity a zranitelnosti a naznačuje okamžiky blízkosti, které jsou vzácné i strašidelné. Píseň zachycuje složitost pohledu zpět na vztah, který byl hluboce smysluplný, a přesto uznává bolest, která přichází s jeho ztrátou.
Obrazy použité v celé písni, jako jsou „diamanty ve tmě“ a „levná falešná krev“, dodávají vyprávění vrstvu surrealismu a vykreslují obraz lásky, která byla intenzivní a možná i bouřlivá. Kontrast mezi sdílenými něžnými okamžiky a případným zlomeným srdcem je zdůrazněn textem „držel mě tak blízko, že jsem se rozlomil na dvě části“. Tato metafora hovoří o ohromující povaze spojení a následném pocitu neúplnosti bez druhé osoby.
Píseň se také dotýká tématu promarněných příležitostí a nevyřčených slov s větou „nikdy jsem opravdu neřekl, že jsem tě taky miloval“. Odráží to lítost nad tím, že jsem plně nevyjádřil své pocity, když ta šance byla. Refrén „Nemyslím si, že si uvědomuji / Jak moc mi někdy chybíš“ slouží jako strašidelná připomínka trvalého dopadu minulé lásky. Celkově je 'Creatures in Heaven' melancholickou ódou na nevinnost a intenzitu mladé lásky a trvalý dojem, který zanechává v našich životech.