„Costumbres“ Rocío Durcala je působivá balada, která se ponoří do složitosti lásky a bolesti z toho, že musí jít. Název písně, který v angličtině znamená „Zvyky“, připravuje půdu pro vyprávění o boji mezi touhami srdce a silou zvyku. Durcal, známá svým emotivním podáním a svými příspěvky do žánru latinských balad, vnáší do textů hloubku citu, která rezonuje s mnoha, kteří zažili podobný emocionální zmatek.
Texty hovoří o rozhovoru dvou bývalých milenců, kde hlavní hrdinka prosí svého bývalého partnera, aby promluvil o svém životě a přiznává své přesvědčení, že na ni nemůže zapomenout. Toto trvání na nemožnosti jít dál naznačuje hluboké spojení, které přetrvává i přes konec jejich romantického vztahu. Opakování „siempre volverás“ (vždy se budete vracet) zdůrazňuje cyklickou povahu jejich připoutanosti a naznačuje obtížnost vymanit se ze vzorců vytvořených během jejich společného času.
Refrén odhaluje krutou realitu: obě strany ztratily lásku, kterou kdysi sdílely, a nyní ji nahradila zášť nebo lhostejnost. Přesto se hlavní hrdinka přiznává, že postrádá svého bývalého milence, a uznává, že síla zvyku – pohodlí a důvěrnost jejich minulosti – je silnější než láska samotná. Toto odhalení hovoří o lidském stavu, kde někdy rutiny a sdílené zážitky mohou vytvořit pouto, které je těžké přerušit, i když se emocionální základ zhroutil. 'Costumbres' je svědectvím o trvalé síle paměti a hořkosladkém sevření minulosti v přítomnosti.