Náhodou je to, že dnes žijeme poprvé
A i když nás jejich zraňující slova nutí nenávidět se ještě víc
Zkusme se nestarat
Svým hlasem můžeme zpívat kdekoli
Na zdraví mládeži
Jedna, dvě
Jeden, dva, tři, čtyři
Mám strach, když mi zazvoní telefon
V těchto dnech se mé srdce snadno poleká
Chci být sám, ale nechci být sám
Ani já sám sobě nerozumím
Kde by mohlo být mé štěstí?
Na to mi nikdo neodpoví
Mluvím se svým odrazem na vypnuté obrazovce telefonu
Cestou domů si dnes řeknu, že jsem udělal dobře
Že to nebylo jednoduché, ale nebylo to ani tak špatné
To v tomto dusivém světě
Stále jsem nacházel maličkosti, které mě rozesmály
Náhodou je to, že dnes žijeme poprvé
A i když nás jejich zraňující slova nutí nenávidět se ještě víc
Zkusme se nestarat
Svým hlasem můžeme zpívat kdekoli
Na zdraví mládeži
Můj, můj, můj
Můj, můj, můj
Moje příjemná deka mě obklopila
Svým pokorným teplem
Dává mi naději na zítřek, než půjdu spát
Hlasitý alarm, který se spustí zítra ráno
Doufám, že to budu nenávidět méně než včera
I v tomto dusivém světě
Všechno bude v pořádku, protože se budu mít rád takový, jaký jsem
Náhodou je to, že zítra žijeme poprvé
A i když nás jejich zraňující slova nutí nenávidět se ještě víc
Zkusme se nestarat
Svým hlasem můžeme zpívat kdekoli
Na zdraví mládeži