Childish Gambino's 'Atavista' je hlubokým zkoumáním svobody, pravdy a lidských podmínek. Píseň začíná prosbou, abychom stáli při sobě a učili budoucí generace důležitosti svobody. To udává tón zbytku textů, které se ponoří do bojů a výzev života. Zmínka o „žádné radosti ve smutku“ a „žádné nevyřčené pravdě“ naznačuje touhu po poctivosti a opravdovém štěstí, bez břemen podvodu a bolesti. Odkaz na „Matku nekonečno“ přidává duchovní rozměr, zpochybňuje absenci vůdčí síly nebo vyšší moci v dobách nouze.
Sbor se svým opakovaným tvrzením, že je „stále vyšší“, lze interpretovat jako metaforu hledání osvícení nebo vyššího stavu vědomí. Gambino to staví do kontrastu s drsnou realitou života, kde každý den působí jako boj o přežití. Řádek „Jsou nezkrocená zvířata, která sežerou mláďata“ slouží jako ostré varování před nebezpečím a korupčními vlivy ve společnosti. Naznačuje, že příliš dlouhý pobyt v toxickém prostředí může vést k pádu člověka.
Opakující se slovo „Atavista“ je zajímavé a otevřené k interpretaci. Mohlo by to symbolizovat utopický ideál nebo stav konečné svobody a pravdy, o který lidstvo usiluje, ale jen zřídka dosáhne. Závěrečné řádky písně zdůrazňují nespravedlnost života a nutnost jít navzdory přesile kupředu. Gambinovy texty vyzývají posluchače, aby zpochybňovali společenské normy a hledali hlubší porozumění jejich existenci. Píseň je výzvou k akci a vyzývá lidi, aby se starali o svět kolem sebe a usilovali o lepší, svobodnější budoucnost.