Koho teď vaše paže oklamou?
Komu teď budou tvé rty lhát?
Komu teď řekneš miluji tě?
A pak mu v tichosti dáte své tělo
Na polštáři zastavíte čas
Jen ve vašem pohledu uplyne tisíc hodin
Život bude existovat a milovat tě
Kdo teď?
A kdo vám bude psát básně a dopisy?
A kdo vám řekne jejich strachy a chyby?
Koho necháš usnout na zádech?
A pak mu v tichosti řekneš, že tě miluji
Zastaví dech na tvé tváři
Ztratí se ve vašem pohledu a bude
Zapomene na život, že tě miluje
Kdo teď? (Ó)
Kdo teď? Pokud to nejsem já, dívám se na sebe a pláču
V zrcadle se cítím hloupě, nelogicky
A pak si představuji, že všichni rozdáváte tu vůni
Z vaší kůže, vašich polibků, vašeho věčného úsměvu a dokonce
Duše v polibku duše jde v polibku
A v mé duši i ten polibek, který mohl být
Kdo teď? Pokud to nejsem já, dívám se na sebe a pláču
V zrcadle se cítím hloupě, nelogicky
A pak si představuji, že všichni rozdáváte tu vůni
Z vaší kůže, vašich polibků, vašeho věčného úsměvu a dokonce
Duše v polibku duše jde v polibku
A v mé duši i ten polibek, který mohl být
Oh, kdo teď?
Komu necháš vůni v posteli?
Kdo bude mít zítra paměť?
Kdo bude trávit hodiny v klidu?
A pak v tichosti bude vaše tělo toužit
Na tvé tváři se zastaví čas
U okna stráví tisíc hodin, dojde mu hlas
Volám vám
Kdo teď? Kdo teď?
Kdo teď? Pokud to nejsem já, dívám se na sebe a pláču
V zrcadle se cítím hloupě, nelogicky
A pak si představuji, že všichni rozdáváte tu vůni
Z vaší kůže, vašich polibků, vašeho věčného úsměvu a dokonce
Duše v polibku duše jde v polibku
A v mé duši i ten polibek, který mohl být
Ach, tvé polibky, tvůj věčný úsměv a dokonce
Duše v polibku v polibku duše jde a
V mé duši až do polibku, který mohl být
Ohh teď kdo?